Mongolsko - Orlí lovci (Expedice)

Mongolští Orlí lovci jsou poslední, kteří si ve skutečnosti udržují svou tradici. Nejde jen o tradici lovu, ale také o unikátní způsob života. Na Kazašské či Ruské straně se tato tradice ztratila. O lovcích, kteří se svými orly chytají vlky psal už Marco Polo (1254-1324). My uvidíme festival s 300-400 lovci, který se koná pouze jednou ročně. Tato poznávací cesta je zaměřena na důkladné poznání Altaje.

  • ráj pro fotografy a zkušené cestovatele
  • festival orlích lovců a lovkyň
  • exkluzivní náročná expedice
  • ruský Altaj pod patronátem UNESCO
Čti více

Tel.: 224 250 138, 608 482 877   |   Email: cksen@cksen.cz

Termíny a cenyProgram a mapaFotogalerieReference klientůZážitky ze zájezduTOP místa zájezdu

Cena zahrnuje:

mezinárodní letenku, 2 přelety v Mongolsku, letištní poplatky, v Ulánbátaru hotel Kempinski na začátku cesty a nejlepší hotel v Barnaul na konci, jinak expediční ubytování, 2 x jednoduchý hotel v Koš Agaš a Čemal, 4 x ubytování v jurtě a 3 x v lokálních dřevěných domech, plnou penzi během části mimo civilizace, vstupné na festival, všechny transfery dle programu, letištní transfery, expediční dopravu během celého pobytu, kempingové vybavení, stany, spacáky, vstupné a povolení do národních parků, SEN průvodce, místní průvodce, pojištění proti insolventnosti 

Cena nezahrnuje:

víza, pronájem koní či velbloudů, strava v Rusku (3 dny), osobní výdaje

Poznámka:

Plná penze během části mimo civilizace (většina cesty) kromě Ruska, kde strava není v ceně. Jdeme do takových odlehlých oblastí, že bez toho, abychom s námi vezli kuchaře s kompletní polní výbavou, bychom se nenajedli. I proto jsou expedice tohoto typu nákladné. Zážitky vám však nevezme nikdo. Cesta určená pro klienty se zkušenostmi s pobytem v přírodě. Několikadenní pobyt v divočině spojený s minimálním komfortem. Letní měsíce v Mongolsku jsou červen až září. Přestože přes den může být horko, v noci bude zima (teplotní rozdíly 25 stupňů). V horách se může počasí zhoršit kdykoliv! Vaše oblečení musí být vhodné pro každý typ počasí. Skupinu se budeme snažit rozdělit na dvě, na ty, kteří půjdou delší treky, ale i na ty, co si hory budou vychutnávat z terénních aut. Máme naplánovaný pouze jeden 4h trek, jinak jde o krátké vycházky přírodou. Delší túry jsou naplánovány pouze v červenci. Dva zářijové termíny jsou přizpůsobeny festivalu Orlích lovců (doporučujeme fotografům) a březnový termín je zaměřen na oslavu nového roku Novruzu. Ulánbátar, Gobi a Rusko je program víceméně stejný, ale mongolský Altaj se bude měnit podle počasí, možnosti ubytování, aktuální průchodnosti cest, brodů apod.

 

1.den:

Odlet a přelet přes polovinu zeměkoule do nejchladnějšího hlavního města světa, do Ulánbátaru. V překladu znamená Červený hrdina a žije zde bezmála polovina obyvatel země.

2. den:

Přílet do Mongolska. V 8.00 začínáme prohlídku země velkého Čingischána. Našim pronajatým luxusním autobusem vyrážíme kolem sovětských panelákových sídlišť, mezi nimiž svítí bílé jurty, 65 km na východ k obrovitánské (40 m vysoké) soše muže tisíciletí. Povinná fotografie a dokoupení teplého oblečení z mongolského kašmíru. Vytvořil Čingischán (1162 -1227) největší zónu volného obchodu minulého tisíciletí a první zastupitelskou demokracii? Obloha je nádherně modrá 250 dní v roce a odpovídá to střednímu pruhu na mongolské vlajce. Čingischán dobyl čtvrtinu světové souše a tím vytvořil největší říši v dějinách lidstva.  Prohlídka hlavního města se zkušeným domorodým průvodcem. S ním si rychle uděláme obrázek a večer si každý může vychutnat velkoměsto sám. Navštívíme klášter Gandan, který je centrem mongolského buddhismu. Rozdíl mezi théravádou a mahajánou. Kde najdeme ten nejkrásnější vadžrajánový buddhismus? Bhútán, Ladakh, Sikkim, Arunachal Pradesh nebo právě zde? Toto téma můžete probrat se svým SEN průvodcem, který všechny oblasti navštívil. Spánek v hotelu Kempinski, který mnozí považují za ten nejlepší v zemi. Aklimatizace, vítání party, první přípitek vodkou Chinggis.

3. den:

Odlet (1h 20 min) do Dalanzadgadu, hlavního města jižní Gobi. Vyzvedneme zavazadla, nasedneme do našich terénních UAZů a vyrazíme 50 km ke Zlatým vrchům. Yoliin am je poslední částí 2000 km dlouhého pohoří Altaj. Všude je poušť a zde teče řeka. Všude je rovina a zde je nádherný kaňon. Žije zde bílý leopard, divoké velké kozy argali, vlci, supi. Umíte si toto na poušti představit? Musí zde sídlit bohové. To je závěr každé rozumné bytosti, a tak když mají nomádi problém, vyrazí sem se šamanem pomodlit se. Za 5 euro si mohou zájemci půjčit koně. Jde o jedno z nejkrásnějších míst celého Mongolska. Po expedičním obědě (v ceně) vyrazíme do opravdové pouště a naše rally pokračuje k největším písečným dunám celé Asie. Khongorin Els jsou vysoké až osm set metrů a my k nim do Sevrei Soum směřujeme. Dvacet kilometrů široký a sto kilometrů dlouhý pás, který máme po levé straně je rájem geologů a fotografů. Před večerem přicházíme do našeho luxusního jurtového kempu. Zavazadla vám k jurtě odnese svědomitý personál. Světlo proudí přes toono, je tu i elektřina a dveře mají zámek. V těchto jurtách jsou postele s čisťoučkými peřinami a dekou z velbloudí srsti, která poslouží v případě zimy. Spíte dva v jedné jurtě, nebo můžete mít i jednolůžko. V čistých umývárnách teče teplá sprcha. Večeře (v ceně) je překvapivě dobrá a vy si v baru můžete objednat francouzské červené.

4. den:

Po vydatné pastýřské snídani vyrazíme na dlouhou cestu do Bajanzagu - jde o rozšíření programu. Kromě toho, že jsou tyto červené pískovcové hořící útesy velmi fotogenické, jde o lokalitu, kde se poprvé našli vejce dinosaurů. Fotogenické jsou i stromy saxaul (haloxylon ammodendron), které zde dokáží přežít. Zde se nachází jedno z největších dinosauřích pohřebišť na naší planetě. Poprvé ho objevil Američan Roy Chapman Andrews, ale kosti dinosaurů se zde nacházejí do dnešní doby. A kromě toho polodrahokamy. Vyzkoušíte štěstí? Na večer se přesuneme do jurtového kempu a přespíme v jurtě s miliony hvězd (toto se dá zažít jen na poušti) nad hlavou. Plná penze v ceně.

5. den:

Ráno nám dívčina v domorodém kroji potře mlékem kola našich terénních aut, požehná nám cestu a my vyrazíme 565 km směrem do hlavního města. Najednou vidíme stáda velbloudů, zde v Gobi žijí poslední divocí. Frčíme po asfaltce, všude absolutní rovina. Teprve teď si uvědomujeme, jakou krásnou část Gobi jsme viděli. Stromy kromě dvou oáz neuvidíte. Možná nepřítomnost stromů či keřů nejlépe hovoří o tom kde jsme. Vyzkoušejte hoormog, což je kumys z velbloudího mléka = fermentované velbloudí mléko. Největší zemi světa bez moře jsme projeli z jihu na sever a už teď ji známe lépe než jiní. Poslední noc v civilizaci před odletem do drsných hor. Snídaně, oběd v ceně, večeře v Ulánbátaru individuální (průvodce má pár tipů).

6. den:

Brzy ráno odlétáme křížem přes celou zemi do města Khovd a hned je nám jasné, že jsme na divokém západě. Přes obrovské hory se přesouváme do Õlgii, hlavního městě provincie Bayan- Õlgii. Další program závisí od času příletu, aktuálního počasí a délce přesunu. Každopádně se vše opět dramaticky změní. Poušť vystřídají nádherné zelené hory a sníh. Sem turismus ještě nepronikl. Turisté běžně zůstávají dole v Olgi, no nám to nestačí a jedeme dál. Odjíždíme maximálně nabalení terénními auty UAZ do hor, kde žijí rodiny nomádů, tak jako kdysi. Opustíme asfalt a uvidíme ho až po vstupu do Ruska. Žádná restaurace a my si vezeme polní kuchyni i komplet stravu, benzín, spacáky, matrace, všechno s sebou. Jsou to stovky věcí a vše je již v ceně zájezdu. Tuvansové praktikují tibetský buddhismus, a podle nejnovějších genetických studií mají nejbližší DNA s americkými indiány. Cesta dále nás zavede k ostrakizované menšině Kazachů. Jsou turkického původu, vytlačeni na okraj společnosti, žijící mimo civilizace. Tím pádem si zachovali prastaré tisícileté zvyklosti. Poznat je, je naším cílem. Spánek v dřevěném domě Kazachů.

7. den:

Toto je nejkrásnější Altaj, což znamená Zlaté vrchy a my máme dost času zjistit, proč je to tak. Terénními auty ještě dál až k vysokohorským jezerům ve výšce cca 2300 m. n. m. Jsme v divočině v blízkosti čínských hranic, žádní turisté. Viz aktuální film Eagle Huntress o mladé lovkyni, která jde za svým snem. Brodíme řeky, přecházíme vysokými sedly. Nikde nikdo, pouze nádherné zasněžené hory. Na nejkrásnějším místě rozložíme expediční stoly, kvalitní expediční židle a naše kuchařka servíruje vynikající oběd, včetně zeleniny a nápojů. Potkáváme nomádské rodiny Kazachů a jejich jurty, které jsou vyšší a jinak zdobené než mongolské. Přespíme u domácích? Dojily jste už jaky? Zažijeme šamanistické praktiky, nebo zůstaneme u slivovice? Večeři nám navaří naše kuchařka z potravin, které si vezeme s sebou. Ochutnáte tvrdý ječí sýr a slaný kazašský čaj?

8. den:

Pohřebiště z 3. či 4. století a 12 000 let staré petroglyfy ve výšce 2400 m. n. m. Žádné vstupné, jsme jen 15 kilometrů od čínských hranic a zcela sami. Absolutní nádhera. Ráj na originální ručně vyráběné suvenýry. Toto nejsou kýče, ale staletími ověřené motivy. Zažíváme zřejmě poslední generaci, která takto ještě žije. Výhledy na zasněžený Ikh Turgen Uul a rybaření na jezeře, kde je více ryb než v Třeboňských rybnících. Tady jde o lososovité ryby a největší svého druhu v celém Mongolsku. Dnes podnikneme jedenáctikilometrový 3 hodinový trekking směrem k masivu Tavanbogd do výšky 3000 m. n. m. Můžete jet i na koních. Tavanbogd znamená ve volném překladu Pět svatých a myslí se tím pět nejvyšších vrchů. Nejvyšším v celém Mongolsku je Chuj Ten vysoký až 4374 metrů. Když nám vyjde počasí, uděláme nejkrásnější fotografie Altaje. Přespíme v dřevěném domě s kamny. Plná penze v ceně.

9. den:

Dva dny na kazašském festivalu orlích lovců. Ráj pro fotografy. Naše zářijové termíny jsme zvolili právě kvůli tomuto svátku. Pouze nyní se na jednom místě setkává 200 lovců se svými orly, kterých si cení nade vše. Sejdou se ze širokého okolí, aby si v závodech vyzkoušeli, kdo vytrénoval svého orla lépe. Večer tradiční kazašský folklór, hudba, tanec, skopové. Ubytování v jurtě v kazašské rodině Bašakhan, která je známá jako lovci s orly. Naučí nás pár loveckých fint. Také chovají hodně koní a klisen a z mléka vyrábějí mírně alkoholický nápoj kumys. Takto uvidíme skutečný život. Plná penze v ceně.

10. den:

Během tohoto festivalu uvidíme i tradiční kazašské koňské hry. Festival není zprofanovaný jako Naaadam, který se koná v nově vybudované aréně. Toto je skutečná záležitost! Buzkaši, známé také z Afghánistánu, je koňské polo, které se hraje s hlavou či kůží kozy. Večer tradiční kazašský folklór, hudba, tanec, skopové. Závody velbloudů, zvedání mince ze země v divokém cvalu, soutěž párů (žena a muž), tradiční střílení z luku. Všude nádherně odění Kazaši na koních se svými orlicí na pravé ruce. Jde o fascinující divadlo a neuvěřitelnou souhru člověka a obrovského ptáka, který dokáže ulovit vlky či polární lišky. Ubytování v jurtovém kempu. Plná penze v ceně.

11. den:

Rozloučení s Mongolskem a vyrážíme na hranici. Po třech hodinách jsme zde. Náročné celní procedury, kde oprášíme naši ruštinu. A nyní začíná řádně dobrodružství. Sibiř má 10 milionů km2 a tato část je pod patronátem UNESCO. Čeká nás teplá sprcha a konečně normální postel. Nikdy jste si nepomysleli, že jednoduchý hotel a zapadlé Rusko budete vnímat takto pozitivně.

12. den:

Směřujeme na náhorní plošinu Koš-Agach, kde prý lze spatřit velmi vzácného sněžného leoparda. Budeme mít štěstí a uvidíme alespoň jeho stopy? Seběhněte pár údolími a potom po pastvinách podél řeky Čoj až na úroveň, kde se začíná les. Za dva dny chceme projet 850 km po proslulém Čujském traktu (M 52). Mnozí tvrdí, že jde o nejkrásnější cestu světa. Kaňony, kaskády, červené skály, panenská příroda, nádhera. Výhledy na 5 ledovců Aktru, procházka k jezírku - Modré oči Altaje, cedrové lesy a potom miliony bříz. Zde vlevo se nachází nejvyšší hora Belucha. Obědvat bychom měli ve vesnici Booči a nocovat v dřevěném ruském domě ve vesničce Čemal.

13. den:

Vesnička Čemal se nachází uprostřed řeky Katun na skalnatém ostrově. Musíme projít visutým mostem, abychom se tam dostali, a o to se pokusíme. Najdeme zde 50 jeptišek z kláštera Patmos a povykládáme si, jak měnili lidi z Altaje na křesťany? Cedrové lesy, řeky, divoká příroda. Toto je typická západní Sibiř. Stepi a křesťansko-šamanistické tradice. Příjezd do Barnaul a ubytování v nejlepším hotelu města. Sprcha a hop do nejlepší restaurace. Civilizace! Německá menšina Mennonitů, Tataři a řeka Ob, která v Altaji pramení. Je co oslavovat. Máme za sebou extrémně náročnou cestu a zřejmě nejlepší dovolenou posledních let.

14. den:

Opouštíme Sibiř. Brzy ráno, hned po snídani odjezd na letiště a když odejde ranní mlha odlet přes Moskvu domů. Neuvěřitelné, neopakovatelné zážitky z čisté divočiny. Přílet domů.

Mongolsko - Orlí lovci
<
>

Mongolsko - jednoznačně doporučuji

Chtěla bych touto cestou poděkovat Lubošovi za organizaci a průvodcování cesty po Mongolsku. Festival lovců orlů byl tahákem proč jet a vyplatilo se. Ba naopak, Mongolsko předčilo všechny moje představy. Festival byl fascinující, stejně tak atmosféra, místní lidé, jídlo a jejich pohostinnost. Expedice byla trochu náročnější než Transsibiřská magistrála, kterou jsem s vámi absolvovala loni, ale dalo se to zvládnout a o to větší zážitky jsme si domu dovezli. Jezdili jsme na koních i jeepech a
v poušti Gobi. Pokud hledáte zemi s minimem turistů a milujete přírodu, tak Mongolsko jednoznačně doporučuji, a v ck SEN vždy narazíte na kvalitní odborné průvodce. S pozdravem Naďa

Čti více

Mongolsko - Byl to jeden velký zážitek

Dobrý den, účastnili jsme se zájezdu Mongolsko orlí lovci. Očekávali jsme tvrdou expedici, ale vše bylo zařízené bez jediné chyby, jak doprava s místními průvodci, tak i ubytování v jurtách. Byl to jeden velký zážitek. Tím největším byl samozřejmě samotný festival, je krásné vidět, že stále něco takového probíhá. Ocitli jsme se opravdu mimo civilizaci, a přesto o nás bylo dokonale postaráno. Sibiř je nádherná, žádní turisti, jen čistá divočina. Více takových míst! Chalupovi

Čti více

Výstup na písečné duny, poušť Gobi

Výstup na písečné duny Gobi

Vstáváme brzy ráno ještě před východem slunce. Poté co vyjdeme z našich luxusních jurt (postel a elektřina jsou samozřejmostí), které v Mongolsku volají kherem, se nám naskytne neskutečný pohled na noční oblohu. Bylo to něco, co u nás prostě nezažijete. Jedině že zcela opustíte civilizaci a najdete si místo s minimálním světelným smogem. Uprostřed druhé největší pouště Asie to není vůbec problém. Zapnuli jsme si naše čelovky a na parkovišti jsme nasedli do našich terénních aut. Po necelých 20 minutách jsme přišli k nejkrásnější části písečných dun Gobi. Tato oblast se jmenuje Khongoryn Els a její populární název jsou "Zpívající písky". Když tu fouká, tak písek vydává zvláštní zvuk. My jsme měli bezvětří. Když začalo svítat, vydali jsme se zdolat nejvyšší dunu této části. Byli dva důvody, proč jsme tu byli tak brzy ráno. Jednak když se písek rozpálí, je tu příšerně teplo, a my jsme si chtěli užít toto výjimečné místo s východem slunce. Sundali jsme si boty a nechali jsme si je dole. Je 6 hodin ráno a písek je opravdu studený. Je to určitě lepší než mít plné boty písku, který bychom z nich vysypávali ještě dva roky. Výstup byl docela náročný a celou dobu jsme šli vpředu, ale od půlky cesty končila vyšlapaná stopa a museli jsme razit novou. Nakonec jsme dunu zdolali všichni a odměnou nám byl nezapomenutelný pohled a kombinace pouště, písečných dun a oáz. Po návratu dolů jsme se přesunuli do části, kde jsou nižší duny, ale krásná oáza a kde nás už čekali připraveni baktrijští velbloudi, což je původní druh zde v Mongolsku. Vysadili jsme se každý na toho svého a vydali jsme se na krátkou procházku po dunách a přes oázu k našim již připraveným autům. Udělali jsme poslední fotky a vrátili jsme se do kempu, kde nás čekala snídaně. Úžasné ráno, a to nás den teprve začal.

Čti více

Orlí lovci a Aisholpan

Staré tradice pomalu vymírají. O to je důležitější je zachovávat a udržovat. Jednou z nich je i tradiční lov Orlů, který se v dnešní době zachoval v západním Mongolsku, v oblasti Bayan-Olgiata. Tento lov je typický pro nomádské žijící Kazachy, kteří tvoří většinu v rámci tohoto regionu. Žijí iv Kazachstánu, Číně či Rusku, ale pouze zde v Mongolské Altaji tyto tradice přetrvaly až dodnes. Prastará technika lovu se dědí z generace na generaci a předává ji otec synovi. Avšak po nevídaných úspěších na festivalu orlích lovců se 13leté dívce Aisholpan podařilo prolomit tradici v tom, že tuto činnost mohou vykonávat pouze muži. Aisholpan chtěla pokračovat ve šlépějích svého otce, který naštěstí nebyl proti a postupně ji všechno naučil. No cesta orlího lovce není vůbec jednoduchá. Aisholpan úpěnlivě trénovala s otcovou orlicí, až přišel čas získat zde svoji. Na lov se používají hlavně samičky orla, a to z důvodu, že jsou větší a tím i úspěšnější při lovu. Aisholpan se se svým otcem vybrala do hor na místo, z kudy pocházeli orlice těch nejslavnějších orlích lovců. Poté, co našli hnízdo a v něm dva orli přišel na řadu nelehký úkol. Aisholpan jištěná svým otcem slézá po skalách až k samotnému hnízdu, kde hodila pytel na jednoho z orlů, a po přivázání lana ji její otec spolu s orlem vytáhl nahoru. Získáním orlice nastupuje fáze vytváření si vzájemné důvěry, která trvá několik týdnů až měsíců. Za ten čas se orlice musí naučit v klidu sedět na ruce jejího nového majitele, nechat se nakrmit, a teprve potom se může začít se samotným výcvikem. Orlí lovec se učí svou orlici přivolávat, učí ji lovit na koni taženou atrapu a jiné kousky. Orlice zůstává s jejím dočasným majitelem na několik let. Obvykle se udává 6-11 let. Na závěr je po rituálním zabití kozy či ovce a posledním nakrmení ponechána vlastnímu osudu v horách nehostinného Altaje. Je však třeba říci, že festival orlích lovců je už jen jakási ukázka této prastaré kultury a zároveň příležitost pro orlí lovce ukázat své řemeslo a zručnost. Opravdová zkouška přichází až v zimě, kdy lovci chodí do nehostinných podmínek hor lovit prostřednictvím svých Orlic lišky, vlky, zajíce a jiná zvířata. Účelem lovu není jen maso, ale hlavně vzácná kožešina, která tvoří součást tradičního oblečení a důležité termoizolační vrstvy lovců. Až zde se pozná skutečný lovec. Letošního festivalu orlích lovců jsme se zúčastnili i my z CK SEN a byl to rozhodně velký zážitek. Vedle orlích lovců jsme viděli i slavnou Aisholpan a celý zážitek jsme zpečetili přespáním v jurtě jednoho z orlích lovců. 

Čti více

Divočina Mongolska

Probouzíme se a venku nás překvapuje čerstvě napadaný sníh. Dnes nás čeká víceméně přesouvací den, tak nám to vlastně vůbec nevadí, aspoň bude sranda. Po vydatné snídani tedy nasedáme do vozů a vyrážíme směr mongolský Altaj. Míjíme kruhové hrobky se sochami dávných náčelníků, až dorazíme k jedné, která je nad poměry velká. Podle tradice se totiž velké hrobky nestavěli – bylo by v nich totiž příliš mnoho volného místa a snadno by se mohlo stát, že by se toto místo zaplnilo dalšími členy rodiny. Tato však velká je. Patří místnímu náčelníkovi, který zemřel v roce 1906. Stojí nad ní dřevěná stavba podobná jurtě a na náhrobním kameni se píše, že dřevo bylo impregnované vývarem z 10 tisíc koňských kostí, a právě díky tomu zde stojí dřevěná stavba dodnes. A protože koně jsou pro mongolských Kazachy to nejcennější, umíte si asi představit, jaký bohatý byl tento náčelník. Cesta se klikatí přírodou s nádhernými scenériemi, které nám připomínají výjevy z jiných planet. Je čas oběda a naše průvodkyně Erkesh dává povel řidičům, aby zastavily u chaloupky na úpatí malého kopce. Zaklepe na dveře a domlouvá se s domácí paní, že bychom si u ní dali oběd. Ta nám okamžitě uvolňuje pokoj, kde si nanosíme stoly, židle a vše potřebné vybavení. Kuchařka Pako se pustí do práce a my se Erkesh ptáme, jak dlouho se s domácí paní zná. Ta jen pokrčí rameny, že ji vidí poprvé. Nemáme slov. Toto je kazašská pohostinnost, o jaké se nám může doma jen snít. Umíte si představit, že by u vás doma někdo úplně cizí zaklepal na dveře, zda si nemůže pro svých 12 hostů uvařit oběd a odpočinout si chvíli ve vašem obývacím pokoji? Ještě několik desítek kilometrů a před námi se pomaličku začínají objevovat zasněžené vrcholky mongolského Altaje. Přicházíme do Národního parku Altaj Tavannes Bogd. Potřebujeme ubytovat, a tak Erkesh domlouvá jurtu. Rodina, která v ní žije se okamžitě přestěhuje k sousedům, abychom se měli kde uložit. Na večeři a sklenku pálenky zbyl jen starý pán a později i on odejde k sousedům. Rozložíme si samo nafukovací karimatky a zalezeme do spacáků. Dnes se potřebujeme pořádně vyspat, zítra nás čeká celodenní výlet pod ledovci, které jsou zdobené vrcholky altajských hor. Po netradiční ranní hygieně, kdy jsme za nejlepšího přítele vyhlásili vlhčené ubrousky, se teple oblečeme a do ruksaků hodíme obědové balíčky, které nám Pako brzy ráno připravovala. Čeká nás téměř dvaceti kilometrová túra. Začínáme prudším stoupáním, avšak přibližně po hodině a půl se dostáváme na planinu, přes kterou musíme projít. Túra se mění na celkem příjemnou procházku, slunce nás pomalu zahřívá a náš cíl – výhled na "pět svatých" vypadá být na dosah. Putujeme tedy opuštěnou krajinou a cestou potkáváme nomády se svými stády koz a jaků. Počasí nám přeje a naše úsilí je odměňováno nádhernými výhledy. Před námi se tyčí nejvyšší vrcholky mongolského Altaje a my si tiše a s pokorou užíváme tyto jedinečné chvíle. Pomalu se vracíme zpět do naší jurty a cestou ještě navštěvujeme "supermarket", tedy jurtu, ve které prodávají všechny důležité věci. Nás zajímá pivo a vykupujeme opět všechny zásoby. Paní domácí nás ještě hostí čajem a Kurdem, což je sušený jačí sýr, a domácími koláčky. Po návratu z výletu usuzujeme, že stále nemáme dost, a tak šlapeme ještě k plesu, které jsme viděli na opačné straně doliny, když jsme scházeli k táboru. Vyběhneme tedy na kopec a jdeme obejít jezero dokola. Přeskakujeme několik malých potůčků, ale poslední je příliš rozvodněný. Míjíme jezero tedy zpátky a vracíme ke naší jurtě. Ukládáme se do spacáků a za chvilku všichni spíme jako dřeva. Před definitivním návratem do civilizace navštěvujeme ještě rodinu orlího lovce. Při hledání nejlepšího místa na focení se pokoušíme přebrodit říčku, ale tentokrát je to i pro náš nezničitelný vůz příliš. Kola zapadla a divoká řeka začíná auto podemlívat. To se nebezpečně naklání a posádka z něho vyskakuje dříve, než by se mohlo převrátit. Pomocí ostatních vozů se pokoušíme vytáhnout ho ven, ale neúspěšně. Nakonec nám pomáhá místní hospodář. Vůz však nestartuje, protože celý motor byl zalitý vodou. Namačkáme se tedy do ostatních dvou aut a po hodině jízdy konečně přicházíme do městečka Ulgie. Ubytujeme se v hotelu, užíváme si teplou sprchu, splachovací záchod a pohodlné postele. Zážitky z této neskutečné a člověkem teprve málo dotčené země si však budeme pamatovat navždy.

Čti více

Druhá největší poušť Asie

Ráno se loučíme s Kempinskim a ulanbátarskými zácpami se pomaličku přemisťujeme na letiště. Odlétáme do Dalanzadgadu, což je hlavním městem Gobijského regionu. Let trvá přibližně hodinu a půl a už z letadla je vidět, že se máme na co těšit. Vystupujeme na maličkém letišti, nastupujeme do vozu a za pár minut se dostaneme do nejbližšího jurtového tábora. Jurta je tradiční obydlí kruhového tvaru, ve kterém žijí nomádi v Mongolsku, ale iv okolních zemích. Název pochází z turkických jazyků, tady v Mongolsku se jim říká "ger". V kempu se nasnídáme a čekají nás první hodiny jízdy po cestách-necestách. Našim cílem je strmý kaňon Yolin An, součást pohoří Gurvan Saikhan (z mongolského jazyka "Tři krásy"). Název se dá volně přeložit jako Údolí supů, protože jich tu hodně hnízdí. Jako první navštěvujeme maličké muzeum věnované místní fauně. Dozvídáme se, že kromě koz a ovcí se sem-tam zatoulají i vlci, medvědi nebo rysy. Pokračujeme dále do údolí na nenáročnou túru. Na jeho konci jsou ledovce, ale my se tam tentokrát nedostaneme. Na Gobi před pár dny pršelo, a potoky a řeky jsou pořádně divoké. Poušť je však úplně zelená, vše, co zde roste, ožilo. Vracíme se tedy zpět do vozu a čeká nás pořádná štreka k jedné z dun – Khongoryn Els. Gobi, druhá největší poušť Asie, je převážně kamenitá a za dunami je třeba "kousek" popojet. My už se však vracíme do našeho jurtového tábora. V 11 hodin vypínají elektriku a my můžeme pozorovat jednu z nejkrásnějších hvězdných obloh, jaké jsme v životě viděli. Hned ráno vyrážíme k duně. Khongoryn Els, což v překladu znamená "Zpívající písky", zabírá plochu přibližně 965 kilometrů čtverečních. Vybíráme si jeden z takových výběžků a šplhámena vrchol. Nejrychlejší z nás vyběhli nahoru za půl hodinky, ostatním cesta trvala přibližně hodinu. Z vrchu máme neskutečné výhledy na okolní poušť, která vůbec není fádní, nekonečně zvlněné plochy jsou korunovány výběžky hor, což dodává zemi jedinečný punc. Do tábora se vracíme na baktrijštích velbloudech, což je původní druh zde v Mongolsku. Cesta na nich vůbec není pohodlná a my obdivujeme nomády, kteří na velbloudech projíždějí nekonečné vzdálenosti celé roky. Poobědváme a vyrážíme na další hrbolatou cestu, tentokrát k hořícím útesům. Název tomuto místu dali němečtí paleontologové, protože reliéf útesů z červené hlíny, vytvořený erozí, jim připomínal při západu slunce plameny. Právě v této oblasti byly objeveny jedny z prvních dinosauřích vajec ale i kosterní pozůstatků dinosaurů, například VelociRaptora, kterého znáte z filmu Jurský park. Procházíme se po útesech, fotíme a užíváme si nádherné scenérie. Ještě hodinku ve voze do kempu odpočinout si a zítra se vracíme do Ulánbátaru.

Čti více

Nadšeni z vodopádů

Po obědě jdeme na lehkou procházku k vodopádu, z které se vyklube náročný treking sněhem. Vodopád je asi hodinu a půl do kopce. Už se začínáme orientovat v jednotce vzdálenosti naší průvodkyně „not far". Elka je učitelka, elegantní, s černými krátkými vlasy v neustálém pohybu, její manžel, lékař se upil k smrti, a tak má na krku dvě děti. "Elka a co je pro tebe daleko?" ptám se. Často se nám totiž stane, že pokud se zeptáme, jak daleko je naše jurta, dostáváme odpověď "not far" a drncáme se v autě ještě 3 hodiny. Nyní stoupáme hlubokým sněhem do vrchu, samozřejmě žádné značky, jdeme do neznáma až k strmé stěně. Elka sbíhá dolů po břidlicovém svahu jako nic, a tak ji musíme následovat. Skály se odlamují, zůstávají nám v rukou. Sklouzla jsem se a narazila jsem na skalní hranu a dosud mám z toho ránu na dlani. Naštěstí ta strašná zima působí protizánětlivě. "Kolik je hodin?" hned zazní odpověď je "Tři čtvrtě na vodku" Po této túře si štamprle zasloužíme. Vodka je v Mongolsku velmi slušné kvality a neuvěřitelně levná. Lahvička nejlepší vodky stojí 20 000 Tugrik, což není ani 7 euro. Oběd byl jako vždy skvělý v neuvěřitelně krásném prostředí. Nasedáme do aut a drncáme se, že naskakujeme až po strop. Orgasmus bez práce "hlásí baby v dobré náladě.

Čti více

Mléčná vodka Arkhi

Mongolsko, země, kde na 95% půdy nevypěstujete absolutně nic. Při tomto zájezdu jsme tedy mohli zapomenout na domácí vína, pálenky z ovoce či brandy nebo whisky. Ale člověk je tvor kreativní a přizpůsobivý. Mongolové dostali do vínku mléko. Hodně mléka, ať už z koz, ovcí, jaků, krav, koní,… A kdo se opít chce, cestu si najde. Taky by Vám mléčná vodka zněla jako něco nechutného? Máte pravdu: D Mléčná vodka Arkham je tradiční mongolský nápoj s obsahem 15-20% alkoholu. Z čeho se vyrábí? Fermentovaný kravský jogurt (hmota podobná kefíru) se vypálí a čím je hmota kyselejší, tím více procentní alkohol získáme. Vyrábí se zejména v létě, ale pije se po celý rok. Mongolové ho nejraději pijí ještě teplý, čerstvý, přímo po destilaci. Oficiálně se ale v Mongolsku nedá koupit. Je to nápoj produkován v tradičních nomádských domácnostech. Proto je ochutnávka této vodky unikátním uloveným zážitkem, který jsme s CK SEN poznali. Jedna cenná rada na závěr: Když už vám někdo v mongolské domácnosti nabídne jakýkoliv nápoj, přijměte pohár pravou rukou. A i když vám to nevoní, aspoň ze slušnosti si pohár přiložte ke rtům a tvařte se, že pijete :)

Čti více

Cesta ke krásným vodopádům v Mongolsku

 Po obědě jsme šli na lehkou procházku k vodopádu, z níž se vyklube náročný treking sněhem. Vodopád je asi hodinu a půl během do kopce. Začali jsme se orientovat v jednotce vzdálenosti naší průvodkyně Elky, "not far". Elka je učitelka, elegantní, s černými krátkými vlasy v neustálém pohybu, její manžel, lékař se upil k smrti, a tak má na krku dvě děti. "Elka a co je pro tebe daleko?" zeptal jsem se. "Ulaanbaatar, zda Berlín?" Často se nám totiž stane, že pokud se zeptáme, jak daleko je naše jurta, dostáváme odpověď "not far" a drkotali jsme se v autě ještě 3 hodinky. Stoupali jsme hlubokým sněhem do vrchu, samozřejmě žádné značky, šli jsme do neznáma až k strmé stěně. Elka seběhla dolů po břidlicovém svahu jako nic, a tak jsme ji museli následovat. Skály se odlamovali, zůstávali nám v rukou. Smykl jsem se a narazil jsem na skalní hranu a dosud mám z toho ránu na dlani. Naštěstí ta strašná zima působila protizánětlivě. "Kolik je hodin?" hned zazněla odpověď je "Tři čtvrtě na vodku" Po této túře jsme si štamprle zasloužili. Vodka je v Mongolsku velmi slušné kvality a neuvěřitelně levná. Lahvička nejlepší stojí 20 000 Tugrik, což není ani 7 euro. Oběd byl jako vždy skvělý v neuvěřitelně krásném prostředí. Nasedli jsme do aut a drkocali jsme se dál, naskakovali jsme až po strop. ,,Orgasmus bez práce" hlásili baby v dobré náladě. Vodopád byl opravdu nádherný. Bylo září, ale jako bychom tam byli v lednu.

Čti více

Po stopách Čingischána v Mongolsku

Po Rusku a Bajkalu jsme opět nasedli do vlaku, ale tentokrát jsme po Transsibiřské magistrále pokračovali jen kousek, protože za městem Ulan Ude se nás vlak stočil na jih a napojil se na Transmongolskú železnici s konečnou stanicí v čínském Pekingu. Ano, ten bude náš cíl, ale jít tam přímo by byla velmi velká škoda. My se totiž vybereme do málo známé a exotické země Čingischána! Pokud se řekne Čingischán, každému se v mysli vybaví Mongolsko. Po tom, jak jsme překročili hranici se svět nesmírně změnil. První bílé jurty píchnuté v křiklavě zelené krajině, řeky, kopce a zelené roviny. Poprvé jsme se země nadechli v pohraničním Suchbátar pojmenovaném po slavném revolucionářovi a když jsme strávili ve vlaku další noc, ocitli jsme se v hlavním městě Ulánbátaru. Vidět ho na vlastní oči je šok. Jakou máte o Ulánbátaru představu? Vězte, že je určitě odlišná než skutečnost. Procházíte čistými ulicemi, vše je upraveno, a jakmile se dostanete do samotného centra, vyrostou nad hlavami obrovské, moderní budovy, jaké by se klidně ztratily v evropské metropoli. Toto je Mongolsko? Probleskne hlavou, ale od prvních momentů jsme si to tam uživali. Buddhistické dědictví jsme objevili v nádherném chrámovém komplexu Gandan s obrovitánskou sochou Buddhy. Nadechli jsme se exotických vůní, roztočili modlitební mlýnky, sledovali mnichy ve vínových rouchách kráčející náměstím s konvicí čaje a dozvěděli jsme se něco o mongolském buddhismu. V národním historickém muzeu jsme se prošli historií od nomádských kmenů putujících stepi až po nejslavnější období nesoucí jméno Čingischána. Na oběd jsme si odpočinuli v tradičním mongolském grilu a vychutnali si dokonalý gurmánský zážitek. Na začátku si vyberete, jaké maso a zeleninu chcete, podáte to kuchaři a on obrovským plamenem rozpálí gril a před vámi vám ukuchtí perfektní jídlo. Nevychutnali jsme si jen oběd, ale i panorama města z pahorku nad ním. Je krásně vidět, jak se zde setkávali tradice a moderní doba. Viděli jste někdy panelák s jurtou na střeše? Mongolové jednoduše nedokáží odhodit svůj nomádský způsob života, ačkoli jsou oběma nohama ve městě. V paláci Bogd Chána jsme si řekli příběhy posledního mongolského krále a viděli jeho bizarní sbírku vycpaných zvířat, které mu nosili návštěvy z celého světa. Po tom, jak jsme si na náměstí Džingischána prohlédli jeho monumentální sochu, jsme skočili na čepovaný Budvar do české hospody a šli jsme na večeři. Ochutnali jsme mongolský slaný čaj s mlékem a máslem, ale i tradiční polévku a hovězí ve vlastní šťávě. Mongolsko je plné překvapení, ale je plné i nejen gurmánských zážitků. Už jsme se nemohli dočkat našeho nomádského dne, který nás čekal další den!

Čti více

Altaj

Altaj patří mezi nejkrásnější, přírodně nejbohatší a nejzachovalejší oblasti Ruska a Sibiře. Jde o pohoří velmi rozmanitého charakteru. Zalesněné hřebeny a údolí s nedotčenou tajgou se střídají s kotlinami stepního charakteru tam, kde je terén otevřenější vůči suchým jižním větrům z blízkého Mongolska a Číny. Nad nimi se tyčí zaledněné štíty až čtyřtisícových hřebenů.

Čti více

Ulánbátar

Hlavní město Mongolska a současně nejchladnější metropole na světě. Rudý bohatýr“ mongolských stepí, leží na úpatí horského masivu Bogd úl ve výšce 1 325 m n. m, kde panuje mrazivé a drsné vnitrozemské podnebí. I když město působí dojmem mladého a nepříliš přitažlivého města, najdete tady také několik buddhistických chrámových muzeí a stále funkční Gandanský Klášter. V Ústředním státním muzeu je soustředěno mnoho prehistorických nálezů z poušti Gobi včetně dvou dinosauřích koster, 20 cm dlouhých dinosauřích vajec a pozůstatků gigantického rhinocera; zajímavé kolekce má Muzeum umění. Město má operu, balet a také vlastní univerzitu. Státní veřejná knihovna vlastní unikátní sbírku rukopisů z 11. století.

Čti více

Máte předběžný zájem o tento zájezd? Budeme Vás kontaktovat, rádi zodpovíme všechny Vaše dotazy a zašleme kalkulaci zájezdu na Váš email.







Povinné pole

Formulář byl odeslán, děkujeme.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Více informací