1. den: Vítejte v Manaus
EVROPA – MANAUS (92 m)
Odlet z Evropy do Jižní Ameriky. Přistáváme ve městě Manaus, je tu velmi horko a vlhko. Jsme hluboko v Brazílii: na místě, kde se řeka Rio Negro vlévá do gigantické Amazonky. Luboš Fellner, váš průvodce, vás vítá na letišti a pronajatým transferem se přesuneme do nejlepšího hotelu města. Začíná dobrodružství vašeho života.
Luboš Fellner kromě toho, že je vedoucím vaší výpravy, je i lékařem expedice. V Amazonské džungli byl poprvé na začátku roku 1999. Tehdy se plavili po řekách, kolem kterých pozorovali kapybary a tapíry. Koupali se v jezírku plném krokodýlů a v okolí své lodge hledali stopy jaguára. Poté byl v Amazonii ještě několikrát. Nejlepší výpravy zrealizoval ve Francouzské Guyaně, Britské Guyaně a vstoupil také do hluboké džungle Surinamu. Tady spali v hamakách, chytali piraně a vařili z nich vynikající halaszle. Od začátku, od prvního vstupu do džungle, bylo jeho snem vidět pravé indiány. Takové, kteří přišli nejméně do kontaktu s civilizací. A to je skutečný problém, musíte jít totiž hodně daleko. Indiáni na svém území nepřijímají cizince. Chtějí žít tak jako kdysi. K cizincům si nevytvořili dobrý vztah, protože často jde o zlatokopy, prospěcháře a jiné, kteří nepřinesli těmto lidem nikdy nic dobrého.
To, že jdeme daleko, je tedy zřejmé. Z hlavního města Amazonie, z Manaus, totiž odletíme dál do džungle – už zde je to mnohem lepší. Ale my hned pokračujeme dále a malými loďkami následně směřujeme proti proudu řeky do samotného srdce Amazonie. Postupně se dostáváme tam, kam už se dostal jen málokdo.
Potom už jdeme jen pěšky… jde o technicky i logisticky značně náročnou expedici. My však máme své nosiče, máme loďky (s motorem), máme jídlo, hamaky i indiánské průvodce. A hlavně: máme povolení od náčelníka. V našem termínu budeme určitě v dané oblasti sami. Ale ani za týden či dva týdny tu nikdo nebude… Výstup na vrchol šamani dlouho zakazovali a až nyní, po třech letech čekání, jsme dostali povolení. Půjde o skupinu sedmi statečných.
Pozor: cesta je fyzicky náročná. Budete se muset brodit bahnem, spát budeme v hamakách, mnozí si sáhnou na dno svých sil. Ale tím, že si zaplatíte tuto cestu, zároveň podpoříte domorodé indiánské komunity a společně pomůžeme až 800 indiánům – deset procent z ceny jde totiž přímo jim.
2. den: Den navíc, přípravy na expedici
MANAUS
Tento den si rezervujeme navíc pro případ, že bychom měli problémy s příletem. Čeká nás kontrola výbavy, přebalování. Tady ve velkoměstě si můžeme dokoupit věci, které nám chybí. A zároveň máme čas prohlédnout si město. Manaus si svou moc upevnilo až na přelomu 19. a 20. století, v době, kdy se v regionu rozmáhal kaučukový průmysl a obchod s tímto přírodním pokladem z džungle. Možná se to dnes už nezdá, ale Manaus bylo svého času skutečně velmi bohatým městem. V ulicích se procházeli pánové s dámami v elegantních šatech podle nejnovější francouzské módy a město si tak získalo přezdívku Tropická Paříž. My si prohlédneme i Teatro Amazonas a trh Adolpho Lisboa Municipal. Pak nás nemine Cachaca (lepší než rum) s expedičními spolucestovateli.
3. den: Odlet mimo civilizaci
MANAUS – SÃO GABRIEL DA CACHOEIRA
Po snídani v hotelu se sbalíme a opět přesuneme na letiště. Čeká nás krátký, asi 1,5 hodinový let do São Gabriel da Cachoeira. Náš let kopíruje řeku Rio Negro. Přibližně v polovině cesty přelétáváme nad městečkem Barcelos. Sem ještě jezdí turistické výletní plavby z Manaus.
Dál už však není téměř nic. Tedy nic turistického, pouze maximální divočina. Míříme za hranice běžných tras a po pravé straně ve směru letu, pokud se dobře zadíváme do dálky, poznáme zelený národní park Parque Nacional do Pico da Neblina, který hraničí s Venezuelou. Ještě pár minut a v bujném porostu pod námi se najednou objeví krátká přistávací dráha. Nastává rachot a naše letadlo usedá na zem.
Naše skutečná expedice právě začíná. Jsme v místech, kde potřebujeme mít spolehlivého partnera se zkušenostmi, abychom mohli tímto regionem projít ve zdraví. CK SEN jím pro vás samozřejmě je. Toto je nejsevernější místo brazilského státu Amazonas, to nejbližší rovníku. Uskutečníme zde něco, čemu by se v civilizovaném světě říkalo prohlídka města, a zamíříme k našemu hotýlku (nejlepším ve městě). Je čas rozdělit si naše zavazadla: elegantní věci necháváme zde „v civilizaci“, jedem duffle bag zabalíme a ponesou nám jej indiáni. A my máme jeden nepromokavý batoh jen s lahví na vodu a ochranou proti dešti.
Máme domluvené setkání s lidmi Baniwa, z komunity Itacoatiara-mirim. Čeká nás uvítací ceremonie a požehnání naší expedici. Indiáni věří, že je to důležité. Pro nás půjde o představení jejich duchovních tradic a mystických příběhů, které ukončíme společnou obřadní večeří.
4. den: Plavba po divoké řece
SÃO GABRIEL DA CACHOEIRA (90 m) – MATURACÁ
Jsme téměř přímo na rovníku! Slunce tu vychází každé ráno v šest hodin a zapadá každý večer v šest hodin. Každý den. Každý den v roce je tu stejně horko, otřesně dusno, a každý den v deštném pralese prší. Nejvyšší hora Brazílie je od nás vzdálená ještě asi 140 kilometrů vzdušnou čarou.
Po snídani odjíždíme blátivou cestou ze São Gabriel da Cachoeira džípy s pohonem 4x4. Pětaosmdesátikilometrová cesta skrz džungli nám potrvá tři hodiny. Jakmile cesta skončí, nalodíme se na kánoe a půl hodinku pojedeme proti proudu obrovské řeky, následně odbočíme do řeky Lá. Kdo se tu má vyznat? Naštěstí jsou s námi indiáni, jejichž náčelním nám dovolil vstup do jejich království.
Výška hladiny řek tu kolísá plus mínus deset metrů, a proto máme den rezervu na případné čekání. Hladina tu kolísá během celého roku, tady nejde o vhodnou či nevhodnou sezónu.
Asi po 1,5 hodině se dostáváme k řece Cauaburi a po dalších třech hodinách plavby připlouváme k Maturacá, kde zakotvíme. Z této vzdálené vesničky nejexotičtějšího kmene Yanomami vyzvedáváme své nosiče.
Skočíte do řeky a osvěžíte se? Pirani jsou až za zatáčkou, dvacet metrů daleko. Náš čas využíváme naplno. V noci spíme v hamace.
5. Den: Trekking přes indiánské teritorium
MATURACÁ – IROKAE (101 m)
Ještě nás čeká krátká plavba a po obědě už vyrážíme pěšky. Teď to teprve začne! Naše expedice zažije neuvěřitelné, až se setká s nedotčeným a nezkrotným tropickým dešťovým pralesem, s jeho obrovským spektrem druhů fauny a flóry a s doslova komplexní formou života. K přírodním zajímavostem patří igapós: zatopené nížinné dešťové pralesy, les várzea s úrodnou půdou a terra firme s obrovskou biodiverzitou (například 215 druhů stromů s tvrdým dřevem). Nacházíme se ve zcela izolované oblasti s těžkým přístupem. Převážná neexistence lidských činností jako je polnohospodářství, chov dobytka, těžba nerostných surovin a dřeva, atd. zaručuje nedotčenou přírodu a nepoškozený ekosystém. Ponoříme se do života etnických skupin Baniwa, Tukano, Wanano, Cubeu, Siriano, Desana... 23 etnik, 23 rozličných jazyků, 23 rozdílných chování. Poznáme, jak pěstují své léčivé rostlinky, jak se baví, jakou mají hudbu, jak malují, jaké jsou jejich tradice – to vše se postupně dozvíme. V celém regionu o rozloze více než 100 tisíc kilometrů čtverečních, kterým procházíme, žije na 43 tisíc indiánů. To je důvod, proč jsme právě tady. Čeká nás noc v hamakách. Když bude pršet, indiáni nám nad nimi postaví přístřešek z rákosí.
6. den: Strmý výstup do kempu
IROKAE – BEBEDOURO NOVO (866 m)
Po snídaní vyrazíme dál. Dnes nás čeká dvanáctikilometrový trekking, což se zdá málo, ale v těchto podmínkách je to skutečně dost. Postupně stoupáme do vyšší nadmořské výšky. Máme před sebou 8,5 hodinový trek strmou cestou Pirambeira (v překladu doslova znamená hrbolatý/ krkolomný svah). Místní indiáni Sateré-Mawé jako první pěstovali guaranu jako stimulant. Dnes se nám bude hodit. Zastavujeme při krásných kaskádách, ideálně na koupání. Indiáni zapalují oheň a uvaří nám večeři. My máme dost. Pico Neblina se před námi otevírá jako na dlani. Čeká nás noc ve výšce 866 metrů v hamakách nebo ve stanech.
7. den: Vyhlídkový trek v srdci Amazonie
BEBEDOURO NOVO – LAJE (1619 m)
Po snídani máme před sebou 5,5 hodinový trek do kempu a tři dechberoucí výhledy na džungli pod námi. Stoupáme pět až šest hodin těžkým terénem do nadmořské výšky 1619 metrů. Podaří se nám pro zpestření našeho jídelníčku ulovit kapybaru? Přesvědčíme naše průvodce, aby nám připravili halucinogenní rituál? To raději až na cestě zpět, ano? Pak už jen tábor, průzkum okolí a poctivá hygiena v řece. Večeře na ohni a noc v hamakách.
8. den: Ochlazuje se a příroda se mění
LAJE – AREAL (2022 m)
Jako obvykle makáme průměrně šest až sedm hodin. Teplota v okolí klesá a vegetace se mění. Abychom se dostali do našeho cíle, budeme muset kromě množství přírodních překážek, jako jsou kluzké kořeny a obcházení obrovských stromů, zdolat ještě skály, zvládnout brodění v řekách a bažinatou travnatou plochu, kde se s každým krokem propadáme až po kolena.
S pomocí mačety se prodíráme dále. Pokud už nemůžete, jsou tu vaši expediční druhové. Naše vzájemné vztahy se utužují, tady musíme držet spolu! Odměnou je spánek ve výšce 2022 metrů nad mořem. Jsme sice na rovníku, ale v noci přijde doslova zima, a kdo podcení spacák, spát rozhodně nebude. Dnes v kempu nemáme žádný program, odpočíváme, šetříme síly.
9. den: První na nejvyšším vrchu Brazílie
AREAL – NEBLINA (2994 m)
Dnes je den D. Dnes máme jiný program. Brzy ráno vyrážíme na nejtěžší část, čtyřhodinový výstup. Používáme lana, ale nemusíme být zkušení horolezci, lana nám slouží pro jistotu jako jištění. Zřejmě tu bude foukat silný vítr.
První známější výstup na vrchol uskutečnili roku 1965 vojáci brazilské armády. Kopec byl dlouho tabu a bylo zakázáno sem chodit. Dnes dává náčelník Yanomami povolení jen maximálně dvěma skupinám o osmi lidech měsíčně. Poslední tři roky nedal povolení nikomu. Výstup musíme mít objednaný dlouho dopředu. Jde vskutku o světovou exkluzivitu!
Jsme na vrcholu nejvyšší hory Brazílie (2 994 m). Pico do Neblina, což v překladu znamená Mlžná hora, je teď nejkrásnějším vrchem světa. Jeho severní svahy ochraňuje venezuelský národní park Serranía de la Neblina. Tyto dva národní parky jsou vlastně taková dvojčata, a pokud k nim přidružíme ještě sousední národní park Parima Tapirapecó ve Venezuele, tak bychom mohli s klidem říct, že se nacházíme v největším systému parků tropického deštného pralesa na světě.
Na růst Amazonie se podíváme pěkně z nadhledu. Až sem, tak daleko, nikdo nedojde, les je tu nedotčený. Jsme na posvátném vrchu indiánů a okolo sídlí jejich bohové. Teplota tu může být pod nulou. Ale my si to užíváme!
10. den: Najdeme dnes poklad?
AREAL – BEBEDOURO
Sbíháme dolů až do výšky 866 metrů nad mořem. Teď už je nám hej a dokážeme se porozhlédnout po okolí. Špalír přes mlžný prales nám tvoří bromélie a překrásné orchideje, což je přímo úchvatné. Pozorujeme ptáky, jako je Ara hyacintový, Ara ararauna nebo Ara zelený. Létávají po dvojicích.
Najdeme největšího pavouka na světě? Theraposa leblondi se dožívá až dvaceti let. Není však jedovatý. Ovšem hadi zde jedovatí jsou a my víme, že musíme chodit za našimi průvodci, kteří dokáží vidět hady a slyšet opice mnohem dříve než my. To oni jsou tu doma a my – „vyspělejší civilizace“ – jsme úplně mimo.
V kempu nás čeká malá oslava. Najdeme zatoulaného garimpeiro (zlatokopa)? Měl dnes štěstí? Měli jsme dnes štěstí my?
11. den: Kapybara, tapír, kajman a jaguár. Halaszle z piraní?
BEBEDOURO NOVO – IROKAE (101 m)
Dnes se přesouváme dolů do Irokae. Jsme opět u velkých řek v domově kapybar, tapírů a vyder obrovských. Zřetelně slyšíme vřešťana černého, vidíme opice titi, lenochody, a když budeme mít štěstí, tak i krokodýla, anakondu a říční delfíny. Indiáni umí anakondu snadno chytit, ovšem je neuvěřitelně těžká! Uděláme si na večeři halaszle z piraní? Spíme v hamakách nebo ve stanech ve výšce 101 metrů.
12. den: Největší indiánská rezervace Yanomami
IROKAE – MATURACÁ
Právě v místě, kam dnes zamíříme, se nachází i největší indiánská rezervace Yanomami v Brazílii. Už jsme se spřátelili s místními průvodci, prozkoumáme okolí, poznáme lidi žijící tady… V těchto horách žijí tapíři i jaguáři a určitě uslyšíme i vřešťana. Tady v národním parku roste i kaučukovník, díky kterému Manaus tolik zbohatl, a stejně tak i kvetoucí stromy deštných pralesů (Eperua purpurea).
My se chceme dostat ke kempu dole v horké nížině. S pomocí našich indiánských průvodců postavíme tábor a zapálíme oheň. Už jsme poloviční indiáni. Čeká nás poslední spánek v hamace.
13. den: Co je to civilizace?
MATURACÁ - SÃO GABRIEL DA CACHOEIRA
Na kánoi vedené našimi přáteli indiány míříme dolů do městečka, které nyní paradoxně pokládáme za civilizaci. Pokud budeme mít štěstí, spatříme v řece kajmany a říční delfíny. Už se vyznáme, a tak víme, kam můžeme a kam nemůžeme strkat ruce. Dnes opět potkáme jiný svět: příjezd do São Gabriel da Cachoeira, teplá sprcha, restaurace, pivko, postel.
14. den: Volný den
SÃO GABRIEL DA CACHOEIRA
Tento den je rezervní v případě špatného počasí během výstupu na vrchol. Volný program.
15. den: Přelet do Manaus
SÃO GABRIEL DA CACHOEIRA – MANAUS
Snídaně a přesun na letiště. Noc v hotelu v Manaus. Tím, že jsme zrealizovali naši expedici, jsme si nejen přivezli unikátní zážitek přímo ze srdce Amazonie.
16. den: Sao Paulo jako miliardář
MANAUS – DOMOV
Snídaně, check-out a odlet domů. Nebo si s námi prodloužíte dovolenou o Sao Paulo „V kůži brazilského miliardáře?“ V Sao Paulo lítáme do hotelů vrtulníky a i místní džungle je v podání CK SEN skutečným zážitkem. Více inforamcí vám podá Luboš Fellner.
17. den: Přílet domů
PRAHA / VÍDEŇ
Přílet do Evropy.
